Téma osmého ročníku soutěže Artzept bylo inspirující

Jak dlouho se věnujete designu a co vás k němu přivedlo?

Jak designu, tak malování se věnuju už od střední školy, tedy více než dvacet let. Upřímně ale musím přiznat, že k designu jsem se dostala v podstatě úplnou náhodou nebo spíše shodou okolností. Dříve pro mě bylo na prvním místě především malování, ale designu jsem se soustavně věnovala už na střední i vysoké škole a nyní ho vyučuju na Technické univerzitě v Liberci. Kombinace volné tvorby, jakou je malování, a designu je pro mě velmi obohacující.

Na designu je velmi zajímavé to, že nikdy nepracujete úplně sám – je to o týmové spolupráci. Třeba nyní pracuju na designu jídelních příborů pro jednu společnost, a abych uvedla svou představu v život, musím spolupracovat s mnoha lidmi. Navíc se zabýváte objektem, který je vsazený do konkrétní situace. Reagujete na nějaké zadání – např. příbory, u nichž musíte vědět, pro koho je děláte – nebo se chcete k něčemu vztáhnout. Oproti tomu v malbě jste vždy sám. Stojíte v ateliéru a prostě malujete.

Váš nápad s černou krychlí se zářezy je velmi originální. Jak vznikl?

Materiál je poplatný tomu, aby to fungovalo, protože v podmínkách soutěže bylo stanoveno, že by se mělo jednat o funkční výrobek a ne o čistý koncept. Aby bylo možné do zářezů v černé krychli něco zastrčit, musí být vyrobena z pružného materiálu, a proto jsem zvolila molitan. O jiném materiálu jsem nikdy ani neuvažovala, i když nejraději pracuju s papírem. Jedná se samozřejmě o poněkud lepší a sofistikovanější druh molitanu. Ten jsem nastříkala černou barvou, a to kvůli kontrastu a také proto, že černá dobře kryje. Vytvoření zářezů pak s trochou nadsázky byla pro mě taková malá sochařina, protože do molitanu se běžně nedělají šikmé zářezy. Úhly zářezů jsem volila tak, aby výsledná kompozice byla pádná. Nejprve jsem udělala asi dvě nebo tři zkoušky a zjistila, že když je zářezů více, tak to tak úplně nefunguje. 

Velkou inspirací a zároveň jedním z hlavních impulzů, proč jsem se přihlásila do osmého ročníku soutěže Artzept, bylo samotné téma: A box for everything and nothing. Hned od samého počátku jsem se k tématu nevztahovala jako k dóze (český název tématu osmého ročníku byl Dóza na všechno a na nic – pozn. red.), oslovil mě originální anglický text. Mně připadalo zajímavé právě to „nic“. Objekt na všechno jsem si dovedla představit, ale objekt na nic už ne. Moje krychle je paradoxně plná právě proto, že může být zároveň i na nic. Zásadní význam pro vznik mého soutěžního exponátu měla tedy druhá část zadání. Samotný proces výroby černé krychle zabral asi deset dní, předcházela mu ale ještě delší doba, kdy jsem celý koncept v myšlenkách dopilovávala. Původně jsem měla ještě jeden alternativní návrh soutěžního exponátu, černá krychle však zvítězila.

Proč jste se přihlásila do soutěže Artzept?

O tématu osmého ročníku soutěže Artzept mi řekl můj kolega a kamarád Jakub Mikulecký, že je letos opravdu velmi zajímavé. Jakub se mimochodem soutěže také zúčastnil s výborným nápadem. Jednoznačně mě tedy oslovilo téma: A box for everything and nothing. Pokud bude vyhlášeno i v dalším ročníku tak zajímavé téma jako letos, určitě se zúčastním.

Kde jste se dozvěděla o tom, že jste vyhrála? Jaká byla vaše reakce?

O svém vítězství jsem se dozvěděla prostřednictvím e-mailu, který jsem si přečetla doma v kuchyni. Syn byl první, komu jsem tuto skvělou novinku řekla. Měla jsem opravdu velkou radost, protože jsem vůbec nečekala, že zvítězím. Samozřejmě, úspěch potěší. Vždy věřím svému výrobku a stojím si za ním, když si ale vaší práce všimnou i druzí a ocení ji, určitě to potěší, a to nejen designéra nebo umělce, ale každého člověka.

Učíte na Technické univerzitě v Liberci design. Co chcete, aby si vaši studenti z hodin odnesli?

Podle mě nemůže člověk učit nic jiného než to, co sám dělá. Design je založen na myšlence, konceptu, a proto se snažím, aby moji studenti pracovali s konceptem. Prostě jim položím jednoduchou otázku: Proč? A oni by měli být schopni vyvsvětlit a obhájit to, proč jejich dílo vypadá tak, jak vypadá. Dílo by mělo mít hloubku. Jinak by totiž design byl jen pouhé tvarování, obyčejná hra s tvarem. Snažím se svým studentům pomoct v jejich myšlení o designu. Kvalitní koncept, výtvarné zpracování, odvaha stát si za svým dílem jsou podle mě těmi důležitými ingrediencemi dobrého designu. Vyučování je radostná práce, ale také zároveň pořádná dřina.

Kde vy osobně čerpáte inspiraci?

Jedna z mých posledních prací je návrh židle, jejíž korpus je prorostlý přírodními větvemi. Nohy židle jsou z opravdových větví, jejich kůra připomíná tak trochu kůži a přirozený přírodní tvar nemá chybu. Nohy jsem nemusela nijak tvarovat, ale použila jsem něco, co už svůj tvar má.  Navíc se jednalo o velmi krásnou a zajímavou práci. Prostě mě začalo zajímat, jaké by to bylo, kdybych trochu ustoupila ze své role autora a ponechala prostor přírodě.

Kdo ze světových nebo českých designérů je vaším vzorem nebo inspirací?

Já sama žádný vzor nemám, ale v současnosti mě hodně zajímá práce Rona Arada. Jeho věci jsou opravdu osvěžující a mají navíc výtvarné kvality.